Tak jsem se vrátila. A teď mě zase, jako každý rok po táboře, čeká pár divných dnů, během kterých se musím naladit na svůj prázdninový život. :) 14 dní na místě, kde se signál hledá se zvednutou rukou s mobilem (protože stejně stačí přijmout a odeslat sms, na hovory není baterka, v táboře nula elektřiny), nejbližší vesnice je vzdálená patnáct minut jízdy v podstatě po louce (vesnice, ve které není ani večerka, jenom pár odporných bytovek, kde se na každém balkónu suší maskáče a zelené tričko, a jediná užitečná budova tam je JZD s pitnou vodou). Vstávat o půl osmé a po jedenácté padat únavou na křivou a tvrdou palandu, pokud teda není zrovna nějaká noční hra, která znamená čtyři hodiny spánku pro vedoucí). Sprcha v podobě plachty kolem čtyř stromů a uvnitř zavěšený barel na vodu. To všechno zadarmo a ještě si za to zaplatit. Ale naprostá spokojenost.