Ani jsem se nenadála a najednou mám práci. Takovou, jakou chci dělat až budu velká holka a budeme s Milým bydlet v jednom bytě s vysokým stropem a malou koupelnou. A i když je to asi jedna z těch nejméně zábavných forem, jak ona práce může vypadat, baví mě to :) Tak jsem ráda.

Taky jsem zjistila, že ve svém životě potřebuju mít nějaký řád, že ich bin kein Anarchist. Že jsem jinak nervózní nebo zesláblá. A že ta maturita příští rok možná nebude tak jednoduchá, jak jsem si až do tohoto týdne myslela. Záleží teda jaké budu mít nároky, žejo:) A že mě štve, že naprosté minimum učitelek němčiny jsou fakt dobré učitelky. A že je kolem mě plno dobrých lidí :) A že poslední dobou, snad jenom náhodou ne neshodnou s dobou, co se nevídám s tím, o kom jednou napíšu a o kom zpívá jedna má milá švédská kapela, mám dobrý život. Tak ať to tak ještě zůstane. Čeká ho dlouhá cesta. Koneckonců mě v příštím roce taky.