Po včerejším superdnu na horách jsem to nějak nezvládla a místo školy se zůstala léčit doma. A tak nějak se to stalo, že jsem sedla k počítači a dostala jsem se až ke svým starým zápiskům ještě ze starého blogu někdy z roku 2004. 11. června toho roku mi někdo ve škole řekl “díky, jsi zlato”, pravděpodobně nějaký kluk, když jsem si to tak pečlivě zapsala, a mě by fakt zajímalo, kdo to byl :)) Ne, ale fakt jsem zjistila, že v tom mám zapsané úplně všechno a že je to vlastně super, protože jsem si vzpomněla i na věci, které už jsem normálně úplně zapomněla a které si to zapomenutí vůbec nezaslouží :) Což by mohl být konečně pádný důvod, proč víc psát i teď, ale znám se, žejo.

A nevíte někdo něco o Ikeri?:) 

Joaha, teď jsem si onen červnový zápisek dočetla do konce, a už vím teda. Tyjo. Chci zpátky ten boží život :)