Jak to vypadá, když má někdo nějaký vztah a buduje si do toho další?:) Ví o tom už od začátku? Anebo je to prostě najednou nějak před ním celé hotové?

Poslední dobou každý den myslím na Izorčinu větu o zamilování. A přemýšlím nad tím, jak dalece si člověk může něco vsugerovat, aniž by o tom vůbec nevěděl.

Ale ne, takové jsou jenom ty večery, kdy si sedám k počítači a zapínám ICQ jenom proto, aby mi blikla zpráva, o které vím, že mi neblikne, a tak ji nakonec pošlu já.

Fakt už chci, ať je to za mnou. Takové zakázané ovoce mi prostě nechutná. A ne a ne. Nesmí.

Taky mám dnes za sebou dvě hodiny klavírního čardášového doprovodu a mám z toho úplnou radost. Nojo, takhle kdyby to bylo pořád, tak bych neměla aspoň čas myslet na kraviny.