Poslední dobou kolem mně pořád někdo řeší, co bude dál. Co bude dělat po gymplu. Kromě početné skupiny budoucích mediků a psycholožek a jedinců, kteří svou budoucnost vidí v létání, vykopávání dinosaurů anebo armádní činnosti, máme takovou různorodou třídu, jen co je pravda:) A já jsem ráda, že nemusím jezdit na Gaudeamus a zmateně pročítat letáky škol. Že o tom mám jakž takž jasno. A zvlášť po dnešním “hudebním zážitku” :)

Teď jenom aby to vyšlo. 

Někdy bych taky chtěla mít píšťalu. Anebo radši ne.

A hlavně bych někdy chtěla mít o pár let víc. Hloupé, ale co už. Šest hodin se ve škole rozčiluju, trávíc víc jak padesát procent času posloucháním keců a učením se věcí, které prostě vědět nechci. Cena informuje kupující, co si mají koupit. Ach jo. Na příští rok si máme vybrat další dva semináře. Monžosti jsou takové: ČJ, fyzika, chemie, možná matematika. Tak nějak. Holt paní erendéer. Ale my si ten hudebko-výtvarnický seminář prosadíme, a basta :)

I'd rather be lonely than happy with somebody else

Stává se mi často, že rozečtu knížku, která mě baví, a právě proto, že mě tak baví, ji záměrně přestanu číst a utíkám před ní.

Unter den Linden

Bei der Heide

Wo unser beider Bette gemacht

Nemám ráda, když hodinu a půl sedím na krajíčku židle s roztaženýma nohama a poslouchám, že jsme všichni hudební ignoranti. Kecy prdy, pojďme hrát.

Tandaradei!

No tak, děti, má to takhle cenu? Asi toho nejsem schopna:)

Eh?

Ha, mám zážitek :) V úterý jsem seděla za bicíma. Za těma veelkýma pravýma bubnama :) (Ano, některým stačí k radost málo :)) V naší (mé, milého a Tanečníka) rytmické průpravě, kde se s bájo panemučitelempeťou snažíme vydávat na všelijaké džemba a bonga a triangly afrokubánské rytmy:) Odteďka mám ráda úterky, i když jsou na začátku týdne.

Btw, znáte -123 minut? Od jejich letního koncertu na Maloměstě jsem naprosto unešená :) 

Hmm...

Víc jak půl roku zpátky od mé poslední blogovací snahy u Deviantky. Ale tak snad.. tady to mám všechno tak pěkně pod nosem :) Nebudu se k tomu už vracet :)