2008

Docela blbě se tady navazuje, vzhledem k četnosti mého psaní. A tak co, tak stejně jde jenom o to, zavzpomínat si na minulý rok. Kdysi tradice, pak jsem dva tři roky vynechala a teď se mi moc nechce, ale vím, že budu ráda.

Ať už bych mluvila o čemkoli, vždycky by se to asi aspoň trochu nějak dotýkalo mojeho vztahu s Milým. A ten si toho teda za ten rok prožil hodně. Nejdřív v lednu, kdy jsem se poprvé od začátku našeho vztahu zamilovala. Kafka on the shore, týden sama doma. Dost zmatek jsem z toho měla, ale pak jsem narazila na tu jednu větu a uvědomila si, že se nemusím do ničeho nutit a můžu všechno nechat volně plynout. A pak to přešlo. Tím vlastně celý ten vztah s oním chlapcem (prozatím) skončil, kromě pár icq rozhovorů v létě, přes půlku planety.

Co bylo na jaře si nepamatuju. Jo, chtěla jsem maturovat, nechtělo se mi trávit na naší škole ještě poslední rok :) Byla jsem Osud, špičatoušatá i skřetka :)

Pak v červnu vodák. Cesta v podvečer autobusem, batoh vedle sebe, zlaté světlo kolem mě a skvělý týden přede mnou.  Zvýšený zájem o jednoho člověka, zpětně budící jenom úsměv :) A taky někdy tou dobou začlo to pomalé odcizení se Milému. Potom tábor, letos lepší než obvykle, další člověk a s ním i větší odcizení. Celé to vyvrcholilo, když jsme spolu trávili týden u nás a kdy jsem mu to s velkým brekem částečně řekla. Jak jsem to ale nemusela tajit v sobě, tak to přestalo a zase začlo být dobře :) Trutnov, čtvrtek večer, štěstí.

A v září jsem pak potkala jednoho chlapce a udělala věc, za kterou by mě hodně lidí odsoudilo. V podstatě možná důsledek té letní krize a znovu uvědomění, že můžu mít všechno tak jak chci já, ne tak jak to mají ostatní. Milý to nesl těžce, ale zvládli jsme to a dohodli si určitá pravidla. V listopadu potom zase další zamilování, tentokrát jsem si ho ale pěkně užívala, protože mi bylo jasné, že je to jenom dočasné a že bych bez toho nemohla být. Tak. Hodně intimní rozhovory. A pak to vlastně zase přešlo a všecko se prozatím vrátilo ke starému.

No a taky se nám s orchestrem podařilo nehrát moc falešně. A pořád jsem přemýšlela nad tím, kam po gymplu. A zlenivěla jsem. Obarvila se na červeno. Získala překládací práci, radost. Objevila skvělé knížky. A začala se učit španělsky :)

Nemám ráda, když se někdo povyšuje nad ostatní. Nevadí mi, když to dělá okatě, protože to znamená, že je to debil. Ale když to dělá jenom tak nějak lehce a možná to ani nemyslí blbě, jenom má o sobě prostě vyšší mínění, tak mě to dokáže strašně naštvat. A vždycky bych nejradši řekla padesát tisíc věcí proti tomu člověku, i když ho mám jinak třeba ráda. Tak si říkám, jestli to není spíš nějaká moje závist. Ale asi né. (Stejně skoro nikdy nic neřeknu.)

Koupila jsem si barvu na vlasy. Já, která jsem na hlavě nikdy neměla ani žádný melír, nic, a teď mám doma fiery red. Ale furt ještě nejsem rozhodnutá, paní kadeřnice mi to rozmlouvala, že to nejde ničím překrýt a že ať si to ještě do zítřka rozmyslím a kdyžtak mě jenom ostříhá. Jsou to trapné problémy, to jako ne že ne, ale nad nějakou barvou si takhle fárám už víc jak půlrok a říkám si jako co. Ale stejně pořád nevím :)

Tak jsem se vrátila. A teď mě zase, jako každý rok po táboře, čeká pár divných dnů, během kterých se musím naladit na svůj prázdninový život. :) 14 dní na místě, kde se signál hledá se zvednutou rukou s mobilem (protože stejně stačí přijmout a odeslat sms, na hovory není baterka, v táboře nula elektřiny), nejbližší vesnice je vzdálená patnáct minut jízdy v podstatě po louce (vesnice, ve které není ani večerka, jenom pár odporných bytovek, kde se na každém balkónu suší maskáče a zelené tričko, a jediná užitečná budova tam je JZD s pitnou vodou). Vstávat o půl osmé a po jedenácté padat únavou na křivou a tvrdou palandu, pokud teda není zrovna nějaká noční hra, která znamená čtyři hodiny spánku pro vedoucí). Sprcha v podobě plachty kolem čtyř stromů a uvnitř zavěšený barel na vodu. To všechno zadarmo a ještě si za to zaplatit. Ale naprostá spokojenost.

Za půl hoďky odjíždím na tábor. Dva týdny. Boží. Až na ten program, který ještě nemáme úplně vymyšlený a který snad stihnem dodělat nějak za chodu :)

Mám možná trochu jiné potřeby a priority než vrstevnická většina. Což ze mě bohužel vůbec nedělá božího a zajímavého člověka, který nejde s davem, ale naprostého loosera, který řeší problémy tam, kde si ostatní užívají. Fuck it.

Prázdniny :)

Chcu někoho sbalit. Takhle natvrdo si to tu napíšu a až mi to zítra dojde, tak to zas smažu. Chcu mít “známost na jednu noc”, co bude trvat tak týden třeba:) Nicméně mám jedenapůlletý vztah, tudíž jsem v bezvýchodné situaci, ze které mi pomůže jenom čas a nakonec stejně všechno bude tak jako dřív. Ale teď to prostě chci. Až mi hrábne, tak začnu používat pánské vůně. (Ne že bych si teď k jedné nečuchala k zápěstí.) Nějaké pudy na mě přišly nebo co:))

Ani jsem se nenadála a najednou mám práci. Takovou, jakou chci dělat až budu velká holka a budeme s Milým bydlet v jednom bytě s vysokým stropem a malou koupelnou. A i když je to asi jedna z těch nejméně zábavných forem, jak ona práce může vypadat, baví mě to :) Tak jsem ráda.

Taky jsem zjistila, že ve svém životě potřebuju mít nějaký řád, že ich bin kein Anarchist. Že jsem jinak nervózní nebo zesláblá. A že ta maturita příští rok možná nebude tak jednoduchá, jak jsem si až do tohoto týdne myslela. Záleží teda jaké budu mít nároky, žejo:) A že mě štve, že naprosté minimum učitelek němčiny jsou fakt dobré učitelky. A že je kolem mě plno dobrých lidí :) A že poslední dobou, snad jenom náhodou ne neshodnou s dobou, co se nevídám s tím, o kom jednou napíšu a o kom zpívá jedna má milá švédská kapela, mám dobrý život. Tak ať to tak ještě zůstane. Čeká ho dlouhá cesta. Koneckonců mě v příštím roce taky. 

Nesnáším autobusáky, co jezdí brzo!!!

Jak si to doprdele vůbec můžou dovolit, odjet ze zastávky třeba o tři minuty dřív, než mají! Dyť to je přesně ten čas, kdy tam přijde normální člověk, který nestíhá a nemá čas tam čekat deset minut předem, jestli se náhodou pan řidič neuráčí přijet dřív. Doprdele!

No. A teď jedu po dlouhé době někam pít. A zítra ein Ausflug nach Prag, aspoň že tak :)